Podařená krádež polštářku

Tak se mi zase jednou podařil psí kousek. Jsem na to patřičně hrdý, jelikož si toho doma všimli až druhý den.
Večer po dlouhé procházce jsem nepozorovaně vklouzl do člověčí ložnice a půjčil si tam paničky nejoblíbenější polštářek žluté barvy ve tvaru hvězdy. Bál jsem se, aby mi ho nesebrali a tak jsem s tím metl ven co mi tlapky stačily. Musel jsem si teda dávat bacha, abych necvakal drápkama moc rychle. To už mne párkrát na to vyhmátli. Včera se mi to ovšem podařilo, ani mne nezaregistrovali.
Bylo mi líto venku polštářek roztrhat, přeci jen ho má panička ráda a i mne se na něm neleželo nejhůře. Napadlo mne tedy je trochu poškádlit a polštářek pěkně proválet bahnem. Vždyť celý den pršelo a teď je záhonek tak pěkně rozbahněný. Hned jsem se do toho vrhnul. Pěkně jsem ho proválel z jedné strany a z druhé strany. Stále na mne sice šly choutky na roztrhání, ale udržel jsem se. Únavou jsem lehnul na matraci. Polštářek jsem celou noc plně využil. Spalo se na něm měkce.
Ráno však pán otevřel dveře když šel zase do práce. Proběhlo to v pořádku, měl asi ještě slepené oči, protože si ho ani nevšiml. Taky jsem ho pěkně tím bahnem zamaskoval, skoro na tý matračce nebyl vidět.
O hodinu později šla panička. Ta už ovšem slepá nebyla. Chvíli nevěřícně koukala, promasírovala si krk (asi se jí bez polštářku špatně spalo) a už to jelo. Chňapla polštářek a spustila na mne jak nějaká histerka. Měl jsem z toho docela srandu a tak jsem se jí snažil polštářek ještě z rukou vytrhnout. Vždyť už na něm také spinkám. Byla ovšem neúprosná, měl jsem co dělat, abych se vyhnul jejím tlapkám a uchránil svůj zadeček, aby byl bez bolístek.