—————
—————
—————
—————
Moc jsem se těšila, až spolu oslavíme ty osmé narozeniny. Plánovala výlet kam asi vyrazíme. Pořád jsi měl tolik elánu a tak tě bavilo jezdit po výletech a poznávat nová zákoutí. Ani ve snu jsem nepomyslela na to, že se všechno změní ze dne na den. Pořád jsem doufala, že jednoho dne vstanu a ty budeš zase v 5 hodin ráno štěkat, že už je čas na procházku.
Plánovala jsem, jak budeme šťastní v novém baráčku, že už nás nic nerozdělí. Těšila jsem se, že si užijeme ještě hodně zábavy a legrace. V nové vesnici ses zapsal hned na začátku. Hlídal jsi národní výbor po týdnu bydlení a místní starší osazenstvo se přes plot dohadovalo jak Tě dostanou domů, aby mohlo nastoupit na autobus. Ty jsi byl vždycky pánem situace.
Nikdy nezapomenu, jak jsme si Tě vezli domů. Když se nás Růža ptala, jestli máme představu, jak velký je 5ti měsíční vlkodav. Moje odpověď zněla „asi jako ovčák“. Jo, bylo to trochu překvapení. A narvat Tě do auta. My přijeli ve 3 lidech žigulem. Ale srovnali jsme se a když nás po cestě domů zastavili policajti a viděli Tě na zadních sedačkách, tak hned mávli ať jedeme dál.
Také nezapomenu jak jsme přijeli na svod. Tenkrát ještě ve škodovce šedivé. Vedle nás někdo prohlásil „Ty se přijeli asi jen podívat“. A my otevřeli dveře a ty jsi vyšel. Sice jsi měl přebrnělé nohy a protahoval se co to šlo, ale my na tebe byli neskutečně hrdí. Vždyť ty jsi byl náš Poldík, Políšek.
Vidím také náš společný první výlet s tvými prvními vlkodavými kamarády. Hned jsi chtěl šéfovat a to jsi byl ještě puberťák.
Naši nejvíce vzpomínají, když Tě poprvé hlídali. Na procházce jsi jim šéfoval a nakonec Tě naháněli kilometr s kastrolem se šunkoflekama, protože jsi chtěl jít ještě do parku. Také králikárna u nich byla tvou oblíbenou televizí. Jo a jednoho dne jsi se rozhodl podívat dovnitř. Sousedi měli skvělou podívanou.
Když jdu parkem, vzpomínám jak jsme tam každé ráno před prací chodili venčit. V 5 hodin jsi mne vzbudil, že je čas jít. Vidím Tě jak letíš po té louce a nahoru se vykoupat do rybníka. Milovala jsem ten čas a strašně mi chybí. Když to není, člověk to chce vrátit. Lituje každé promarněné chvíle.
Nejvíc ale lituji, že jsem pro tebe neudělala v posledních chvílích více. Vyčítám si, že jsem mohla.
Teď jsi se svými kamarády. Stará garda je zase spolu. S Hanýskem, Branečkem, Barnym, Erikem, Jachymem, Baluem,…….
Doufám, že jim tam šéfuješ. Věřím, že jo. Mně se moc stýská a pořád se s tím nemohu vyrovnat. Nikdy na tebe nezapomenu a na nic z toho, co jsme spolu prožili. Mám Tě ráda.
