Jak to vše začalo

Prohlížím si fotky jak naši kluci vyrůstali a vzpomínám, jak to vše začalo. Ráda bych se s Vámi podělila o zážitky, příběhy s našimi pejsky. V tuto chvíli naši smečku tvoří pouze 2 vlkodavové (Apollo zvaný Poldík, Políšek, Crystal Alien zvaný Crystálek, Alí). Doufám, že do budoucna se ještě naše smečka rozroste a my se budeme moci ještě dlouho radovat z přízně našich kluků.
Všechno začalo nevinně, přestěhováním do nového baráku. Bohužel můj pejsek, kterého jsem si vzala z útulku a měla ho 5 let, si nemohl v novém příbytku zvyknout. Stále pofňukával a chtěl za rodiči. S uslzenýma očima jsem tedy svolila, že jim ho tam nechám, ale podmínkou bylo, že si pořídím ihned jiného pejska z útulku. Můj přítel byl ale jiného názoru. Pejska ano, ale chtěl svoje vysněné plemeno – vlkodava. Byla jsem proti. Chtěla jsem dát šanci pejskovi, který ji ztratil. Kousek od nás měla kolegyně z práce fenu vlkodava, a tak jsme se tedy dohodli na návštěvě. Na první pohled mne zaujala výška, po té mne překvapila milá a láskyplná povaha. Díky návštěvě jsem začala studovat vlkodava na internetu, v knížkách a časopise a musím uznat, že charakteristika, která je všude popsaná, mne zaujala. Začali jsme se tedy shánět po svém prvním vlkodavovi.
Naše podmínka byla, že jsme chtěli šedivého a samozřejmě toho největšího pejska. Táta jako odborný kynolog, který doma několik let choval ovčáky a dělal rozhodčího na zkouškách, se ujal toho, že pojede vybírat s námi. A tak už zbývalo jenom vybrat kam pro pejska pojedeme. Nejpříjemnější hlas měla paní chovatelka z Vlčí písně a tak jsme hnedka o víkendu vyjeli pro vysněné štěňátko. Štěňátko to bylo, ale již mu bylo 5 měsíců, byli jsme do telefonu upozorněni, ať počítáme s tím, že už není tak malý, ale to co nás čekalo, překvapilo i otrlého tátu, který jak říkal, je na velké psy zvyklý, a že ho výška nepřekvapí.
První dva roky utekly moc rychle a z Políška se stal pořádný chlapák. Bylo nám ale líto, jak na nás sám musí trpělivě čekat až příjdeme domů a tak bylo velmi rychle rozhodnuto, že potřebuje parťáka. A tak se splnil jeho i náš největší sen a Polda se stal otcem vrhu C Z Netluckých pastvin. Jakmile to šlo, jeli jsme mu vybrat parťáka. Tentokrát jsme se rozhodli pro toho nejsvětlejšího lumpíka.
První chvíle byly skutečně zajímavé – nejprve Políšek to malé ignoroval a nechápal, jak kolem toho můžeme tak skákat. Vždyť mu snad 10x počůral jeho matračku a chtěl si hrát s jeho hračkami a proč ho drbeme? Na postel? Tam smím jenom já, ty ne. Z drsňáka Apolla se stal ale vzorný táta a hlídá si ho na každém kroku. Stačí, aby Crystálek jenom zafňukal a on letí, aby se podíval, copak se mu to děje a jestli ho náhodou někdo neutiskuje. Crystálek již také spěje do dospěláckého věku a puberta s ním mlátí snad ze všech stran.
Přesto, že jsou otec a syn, vidím v nich velké rozdíly. Apollo je rozený aristokrat, který nedá najevo svoje city jen tak. Na vycházce musí vždy on šéfovat nám a jde se tam kam on chce. Věčně ve střehu. Crystal Alien je zase velký mazel, který je stále veselý. Na vycházce si stále hlídá pána a vše co je podezřelé se musí prozkoumat.
Musím uznat, že vlkodava jsme si brali kvůli jeho vzhledu – ta výška. S odstupem času mohu ale říct, že vlkodava nedělá vlkodavem výška, ale jeho nezaměnitelná povaha.